Slunce zapadá a červená,
jako tvé tváře, když se vysvlékáš,
v aleji u cesty nám zrají ořechy
av udupané hlíně stačí vybírat hnízda,
jsme šťastné bláto,
válíme sudy mokrou trávou,
a šípy lásky zasviští
nad postelí a nad mou hlavou,
budem jak v ráji
s jablkem v ruce
A dny zatím plynou
od zrnek k chlebům
a kovář neví,
komu uková smrt,
zatím jen sedíme,
s přáteli,
a jednou možná nezbude,
než chodit krajem jako medvěd a medvědář
A svět je už jen malý,
a svět je už jen malý,
a každý den se zdá
o pár minut kratší,
a každý den se zdá
být kratší
Budem muset kolem plotů
k pomníku s lucerničkou,
až vyhladí nás povětří jak kamení,
obejmem světlo, na konci září,
poznání je cesta od nejistot stínů,
tak ať nás to nerozpráší příliš brzy,
unaveni zráním klesnem do kolíbky,
nebudem a koho to mrzí